Bitva u Třebele
Organizace armád
Vojenství první poloviny 17. století představuje poslední fázi před vznikem stálých armád. V třicetileté válce se utkávala žoldnéřská vojska, složená z pravidelné pěchoty, jízdy a dělostřelectva. Jednotliví majitelé pluků vystupovali jako vojenští podnikatelé, nabízející své služby s vidinou zisku té straně, která byla ochotna zaplatit náklady na vydržování těchto jednotek. Byli se svým mužstvem najímáni na konkrétní dobu trvání válečné kampaně, takže nebylo žádnou vzácností, když během několika let mohli třeba i opakovaně bojovat na různých stranách probíhajícího konfliktu.
Bitva u Třebele 19. srpna 1647. Theatrum Europaeum VI. Strahovská knihovna. Digitalizace D. Klein
Vojenská technika se v průběhu třicetileté války příliš nezměnila, vývoj lze sledovat spíše u bojových sestav. Vlivem rozmachu ručních palných zbraní se jejich hloubka zmenšila a šířka roztáhla. Počty jezdeckých jednotek rostly, a tím se zvýšila i pohyblivost armád. Péče o zásobování a financování bojových sborů postupně přecházela z rukou žoldnéřských podnikatelů na panovníkem jmenované úřady. Také vrchní velitelé armád, a stále více i podřízených jednotek, byli jmenováni panovníkem, jemuž bezvýhradně podléhali.
Bitva u Třebele 22. srpna 1647. Theatrum Europaeum VI. Strahovská knihovna. Digitalizace D. Klein
Vleklým konfliktem trpěla města se svým řemeslným i zemědělským zázemím, ale především venkov. Průchod jakékoli armády, provázené často dvojnásobně početným trénem, s sebou přinášel vedle plenění a násilí také zvýšené nároky na jejich zaopatření potravinami, krmivem pro koně, otopem i vyžadovaným ubytováním mužstva, o zimních obdobích válečné nečinnosti ani nemluvě. Nezřídka byla města a vesnice vedle kontribuce zatěžována také tzv. výpalným, jež je mělo uchránit před avizovanými sankcemi.
Rekonstrukce bojiště. Silná linie – hlavní silnice, čárkovaně – pravděpodobný průběh opevnění základních táborů, 1–7 relikty opevnění patrné v terénu
