Bitva u Třebele
Velitelé
Poslední fáze třicetileté války, obvykle nazývaná švédsko-francouzská, trvala 13 roků a byla nejkrutější. Postupně představovala nekonečný sled loupeživých tažení za kořistí. Od r.1639 se české země staly na mnoho roků jediným rozlehlým válčištěm. Boje probíhaly za mírné převahy Švédů.
V čele švédské armády stál Carl Gustav Wrangel (1613–1676), pozdější hrabě ze Salmisu, rodák ze Skoklosteru u Uppsaly v provincii Uppland. Pocházel z vysoké šlechty s kořeny v pobaltských zemích a už jako třináctiletý se účastnil válek proti Polsku. Po téměř dvouleté studijní cestě po Evropě se v roce 1630 připojil ke švédskému vojsku pod velením krále Gustava Adolfa a zahájil strmý kariérní vzestup. O pět let později již byl velitelem jízdního pluku a jako sotva třicetiletý převzal velení nad loďstvem. Byl typickým představitelem dobového válečníka – často bezohledný a zdatný vojenský podnikatel. V roce 1645 se pod dozorem svého učitele polního maršála Lennarta Torstenssona stal vrchním velitelem švédských vojsk. Jeho úspěšná vojenská kariéra pokračovala i po skončení třicetileté války.
Peter Melander hrabě von Holzappel (1589–1648) se narodil v protestantské rodině sedláka a díky službě v armádě se vypracoval ke šlechtickému titulu a vysokému postavení. S pomocí strýce, sekretáře nizozemského místodržícího Mořice Oranžského, vstoupil do vojenských služeb Spojených provincií, později bojoval třeba v řadách Benátské republiky nebo Švýcarské konfederace. Prvního vrcholu kariéry dosáhl v roce 1633, kdy byl jmenován generálporučíkem a tajným válečným radou Lantkrabství Hessensko-Kasselsko. Po smrti lantkraběte Viléma země vystoupila z protihabsburské koalice a Melander si našel práci u dosavadního nepřítele. V únoru 1642 obdržel maršálskou hůl a v roce 1647 byl jmenován vrchním velitelem císařských vojsk. Již o rok později zemřel na následky zranění v bitvě u Zusmarshausenu.