Tachov
Halže
První zmínka o obci Halže, německy Hals, pochází z roku 1479. Podloží je tvořeno zejména rulami a amfibolitickými břidlicemi, které na mnohých místech vystupují na povrch. Horopisně probíhá právě po linii Halže – Branka předěl mezi dvěma skupinami Českého lesa. Na jihu se nachází havranská část Přimdského lesa, na severu potom žďárská část Dyleňského lesa.
Původní ves vznikla na jedné z větví dálkové cesty z Čech na Norimberk spojující Tachov s německým městečkem Bärnau. Historicky je tato trasa o něco mladší, než známější, starší a také více používaná cesta přes Bor a Rozvadov. Historickou památkou je kostel svatého Jana a Pavla. Obec dlouho neměla vlastní kostel a lidé museli do Lučiny. Vlastního kostela se dočkali až v roce 1805, kdy byl dostaven kostel v pozdně barokním stylu. Kostelní věž byla dostavena až o padesát let později. Kostel byl vybaven zařízením ze zaniklého kláštera ve Světcích. Tím pádem je jeho zařízení starší než kostel. Ze Světců byly přeneseny křtitelnice, kazatelna a socha sv. Františka z Assisi, která je v podvěží. Hlavní oltář je empírový s barokním obrazem a sochami světců. Kostel se do první světové války pyšnil třemi zvony, které v průběhu války byly přetaveny a nejspíše z nich vyrobeny zbraně. Našel se pouze hlavní zvon, který byl odlit v roce 1731. Ostatní dva zvony byly po válce znovu vyrobeny. Dnes na kostele opět nejsou a jejich osud je nejasný. Do roku 1955 obci dominoval pseudorenesanční zámek, který byl původně postaven v období baroka v 18. století.
Z poslední přestavby v roce 1906 se zachovaly některé hospodářské stavby v jihozápadní části původního zámeckého areálu. Po válce byl zámek konfiskován rodu Landwehrů a sloužil jako dětská ozdravovna. Zámek poté sloužil k ubytování zdejší posádky SNB, zabezpečující ochranu státních hranic. V roce 1955 zámek vyhořel a poté byly i jeho zbytky zlikvidovány. Dodnes se zachovaly části zámeckého parku v anglickém stylu, ve kterém rostou vzácné dřeviny.