česky english deutsch <<< >>>

Svojšín

Důl Otto

Na Svojšínsku probíhala v minulosti poměrně intenzivní těžební činnost, a to hlavně na drobných ložích hnědelových železných rud. Necelé dva kilometry severovýchodním směrem procházkou okolo vily „Nittel“ nalezneme pozůstatky zajímavého dolu Otto, který byl ještě donedávna přístupný. Důl založil v roce 1906 Wilhelm Hieke ze Stříbra. Původně prováděl prospekci na polohy břidlic s obsahem grafitu. Nelze vyloučit, že na ložisku probíhal již v 19. stol. povrchový odkliz železných rud. Pod zvětralinovým pláštěm se nachází ložisko tzv. „kyzových břidlic“ [s vysokým obsahem pyritu], které byly v minulosti ve středočeské oblasti dobývány pro výrobu dýmavé kyseliny sírové, tzv. olea. Ložisko Otto bylo otevřeno 24 m hlubokou jamou. Kromě staré těžní jámy bylo otevřeno ještě větrnou šachtou a později i novou těžnou jamou, jakož i sítí chodeb, kterými se ruda hledala nebo těžila. Patro bylo rozraženo v hloubce 11, resp. 14 m. Za pomoci primitivní techniky bylo vyraženo přes tisíc metrů chodeb. Pomocí rumpálu [viz obrázek vlevo dole] bylo na povrch těženo mezi 1.500 a 4.000 tun rudniny ročně. Počet zaměstnanců se pohyboval mezi 10 až 15. V r. 1912 si nechal Hieke zaregistrovat dolové míry Otto I – VI o rozloze 270 tisíc m2. Do těžařské rodiny se přiženil také svojšínský podnikatel Franz Wartha. V letech 1911–12 bylo na dole krátce v provozu zařízení pro loužení rud. Později byla surová ruda odvážena do Josefovy Huti u Pavlovic, kde se získaná kyselina sírová využívala na výrobu celulózy. Za první světové války byl důl uzavřen. V roce 1920 Ludwig Hieke mimo vlastního ložiska pracoval na 13 tzv. volných šurfech v okolí, což byly mělké průzkumné šachty bez zaregistrovaného dolového pole. V roce 1919 – 24 byl důl opět v provozu a dodával pyrit kromě Josefovy Huti i do továren v Holoubkově a Vratimově na Ostravsku. V roce 1924 byl důl z důvodu nedostatku provozního kapitálu opět uzavřen. Koncem druhé světové války se západočeské továrny na celulózu začaly znovu zajímat o svojšínské pyrity. Protože dosud nebyl přesně znám průběh ložiska a jeho zásoby, byl v letech 1943–44 uskutečněn vrtný průzkum. Výsledek průzkumu měl rozhodnout o znovuotevření ložiska, k čemuž však nedošlo. Další rozsáhlý průzkum byl prováděn v letech 1952–1955. V rámci prováděných prací byl znovu zpřístupněn a obnoven důl Otto a provedeno množství geologicko-průzkumných prací. Výsledky byly vcelku uspokojivé a zásoby byly detailně ověřené na ploše 6200 m2 při průměrné mocnosti 13,5 m. Zásoby měly být dobývány otevřeným lomem. K tomu naštěstí nedošlo, protože v té době již byla veškerá pozornost soustředěna na nově otevřené ložisko Chvaletice.

Příčný profil dolem Otto

Plánek šachet dolu Otto

Stěna štoly

Vchod do dolu Otto

GPS pozice

N 49° 46.547', E 12° 55.719'
[GPX]

[MAPY.CZ]