Kladruby
Důl Jakub
Kladruby se nacházejí na podkladu tvořeném algonkickými břidlicemi. Asi 3 kilometry na jihozápad od obce začíná geologický celek zvaný kladrubský žulový masiv, tvořený hlubinnými vyvřelinami. Na hranici tohoto celku došlo ke kontaktní přeměně hornin. Z geologického hlediska patří tato oblast do západního křídla českého algonkia. Jsou to břidličnaté komplexy barrandiensko-železnohorské zóny, stratigraficky náležící předspilitovému stupni, změněnému metamorfózou z jílovitých břidlic na sericitické až chloritické fylity. Fylity jsou silně zvrásněné a místy jsou prostupovány žilami lamprofyrů a diabasů. Od Kladrub po Stříbro proráží protezoické horniny kladrubského žulového masívu. V kladrubském areálu jsou zastoupeny i křemenné žíly. Uložení vrstev je poměrně jednotvárné.
Intruze (proniknutí) magmatických hornin do staršího nadloží
Tektonický pohyb směru od jihovýchodu k severozápadu působil na vznik směrných dislokací a mohutných poruchových zón. Žilný systém více než 50 žil s četnými odžilky je charakteristický svým poměrně jednoduchým mineralogickým složením a stejným vývojem. Převládá zrnitý a dobře krystalizovaný křemen, v menším množství je zastoupen karbonát a baryt, vzácně se vyskytuje fluorit, z rudních minerálů se uplatňuje galenit a sfalerit, méně pyrit a chalkopyrit. Žíly jsou provázeny řadou minerálů, typických pro pásmo sekundárních změn ložiska.
Vstup do dolu
Důl Jakub v Kladrubech (Jakobizeche) je nejvýznačnější zdejší historické důlní dílo. Jednalo se o dvě štoly, horního a dolního Jakuba. O důlních dílech jsou zaznamenány poznatky jen na základě vyprávění starých havířů, z německého spisu z roku 1928 a z mapy z počátku 19. století. Důl představovala štola, sledující žílu směrem k jihu. Její ústí je situováno při řece Úhlavce. Z něho bývala v hloubce 24 m sledována 20 metrů dlouhou chodbou souvislá žilka 10 – 15 centimetrů mocného galenitu (ruda olova).
Vstup do dolu je zakázán, protože hrozí úrazy
