Kladruby
Klášter
Okolí kláštera je tvořeno částečně žulou kladrubského masivu, která má právě ve zdejším okolí výrazný dvůr kontaktně přeměněných hornin, vzniklých přeměnou starohorních barrandienských břidlic. Žula kladrubského masivu vystoupila během variského vrásnění zhruba před 330 miliony lety a především svou teplotou metamorfovala okolí horniny. Ve zdejších rulách se vyskytuje hojně jemně šupinkatý grafit (tuha) a tvoří zde několik centimetrů mocné polohy. Tam, kde se grafit stýká s rulami, jsou ruly silně kaolinizovány. U kláštera se konaly po I. světové válce i kutací pokusy, zda by nemohl být zdejší grafit dobýván. V roce 1919 zde byla vyhloubena asi 20 m hluboká šachtice. Úspěch se však nedostavil. Další pokusy se konaly na severním okraji Kladrub, ale i tady byla těžba brzy zastavena a haldy rozvezeny. Po šachtě zde zbyla malá prohlubeň.
Areál kláštera je jižně od města na návrší nad říčkou Úhlavou. Kostel s kupolí, vystupující nad bohatou zelení, tvoří pozoruhodnou dominantu krajiny. Klášter patřil benediktinům. Založil ho kníže Vladislav roku 1115. Ve 14. století již klášter vlastnil více než 120 vesnic a 3 města (Kladruby, Touškov a Přeštice). Jeho významu odpovídá také velkorysá stavba klášterního chrámu Panny Marie, který podle zpráv ze 13. století patřil k největším stavbám v Čechách.
Dosavadní prosperitu a moc kláštera zcela rozvrátily husitské bouře. V roce 1590 vypukl obrovský požár, jemuž padly za oběť všechny klášterní budovy. Během třicetileté války byl klášter několikrát vyrabován. Po skončení náboženských válek klášter využil vzestupu katolicismu v období protireformace a již v polovině 17. století zažíval opět období rozkvětu. Přelom 17. a 18. století patří k vrcholnému období kláštera. Tehdy došlo k velkým barokním přestavbám.
Roku 1785 byl klášter zrušen císařem Josefem II. a jeho budovy byly přeměněny v hospodářské objekty. Po roce 1945 došlo k postupné rekonstrukci kláštera.