Kladruby
Kladruby
Území dnešních Kladrub bylo porostlé pralesem až do 11. století. Skládal se především z dubů a buků, které společně s křovinami a popadanými stromy tvořily nepropustnou bariéru. Proto zde není ani moc nálezů z pravěku. V polovině 10. století po jeho východním okraji procházela důležitá, v té době dosti frekventovaná obchodní cesta. Spojovala hospodářsky významná města na severozápadě Německa s Regensburgem. Z této cesty odbočovala k východu stezka k pražskému přemyslovskému centru.
Kostel z kláštera
Podél těchto cest vyrůstaly malé vesničky. Lze předpokládat, první kolonisté přicházeli ke konci 11. století. Tehdy také pravděpodobně vznikly Kladruby. Původní severojižní cesta ztratila v té době původní význam a od Starého Plzence již vedla během 12. století samostatná Řezenská cesta k Domažlicím a Norimberská cesta ke Starým Kladrubům, která se navíc tady rozcházela jednak k severozápadu a jednak k jihozápadu.
Předělem v historii této krajiny se stal rok 1115, kdy český přemyslovský kníže Vladislav I. založil poblíž této obchodní cesty, později zvané Norimberská, klášter a obsadil ho mnichy benediktinského řádu. V zakládací listině dostal nejen rozsáhlé lesní území mezi řekami Mží a Úhlavkou, ale i mnoho vesnic s poddanými na dalších místech české země. Dějiny obce poté byly úzce spjaty právě s klášterem.
Kresba siluety kláštera
Konec 15. a začátek 16. století přinesl do Kladrub velký rozvoj všech druhů řemesel a jim příslušejících cechovních výsad. Ve druhé polovině 16. století dostalo město celou řadu nových privilegií od klášterních opatů i od císařů. Vybudovalo svou samosprávu s městským soudem a vybavilo ji přísnými pravidly, jež museli zvolení konšelé i měšťané pod hrozbou vysokých pokut dodržovat. Obyvatelé Kladrub se již potom necítili být poddanými kláštera a v roce 1618 mu zcela vypověděli poslušnost.
Historický pohled na klášter
