Hanovská kyselka
Hanovská kyselka
První soupis místních kyselek je z r. 1609 od premonstrátů z tepelského kláštera. Další popis pochází od Bohuslava Balbína z r. 1679. V 26. kapitole prvního dílu knihy Historické rozmanitosti království českého v roce zmiňuje i studánku u vsi Křepkovice. Podobu divokého přírodního vývěru má Pěkovická kyselka. Kdysi oblíbená Beranovská kyselka vyvěrá v kmenu uvnitř betonové skruže. V povodí říčky Hadovka se v pararulách a svorech tepelského krystalinika, nachází několik minerálních pramenů. Prameny Hanovské kyselky vyvěrají v na pravém břehu Hadovky. Další přírodně jímaná minerální kyselka se nachází asi 1,2 km jižně od vsi Křepkovice a 20 m vlevo od silnice na Křepkovice.
Křepkovická kyselka
Křepkovická kyselka patří mezi prameny s nízkou mineralizací okolo 400 mg/l, zvýšeným obsahem oxidu uhličitého až 2000 mg/l a s obsahy železa 36 mg/l. Cesta k pramenům Hanovské kyselky vede po lesní cestě ze silnice Hanov-Zhořec, ze které je asi po 700 m nutné sejít terénem vlevo malým údolíčkem k Hadovce.
Přírodní koryto Hadovky
Na pravém břehu asi 60 m proti proudu vyvěrá dvěma prameny, vzdálenými od sebe 5 m, Hanovská kyselka. Prameny byly v r. 2008 vyčištěny a zrekonstruovány. Jímací těleso stabilizuje vlastnosti minerální vody. Mezi nejstarší používané jímky minerálních vod patřily vydlabané kmeny stromů, na které se používalo především trvanlivé jedlové dřevo, které se nerozkládá. Přírodní jímky dosahují hloubky obvykle okolo metru. Prameny bývaly jímány v dutých kmenech, které zakrývaly dřevěné poklopy. „Dolní“ kyselka je silně zbarvená do červena vysráženými sloučeninami železa, „horní“ je spíše bezbarvá a zakalená. Hanovská hydrouhličitanová vápenato-hořečnatá, kyselka má teplotu okolo 5°C obsahuje okolo 700 mg/l mineralizace, s obsahy oxidu uhličitého pro dolní 2042 mg/l a pro horní 1254 mg/l.
Hanovská kyselka na jaře
