Broumov
Neu Haimhausen
Ve starých železných hutích se kromě kujného železa a litiny vyrábělo v tak zvaných cánových hamrech železo pro hřebíkáře a cvočkaře, tedy železo cánové (slovo pochází z něm. der Zein — prut). Méně obvyklá byla naproti tomu výroba plechu a zejména drátu. Souviselo to úzce s jakostí vyráběného kujného železa, které se vždycky nehodilo k dalšímu zpracování. Je překvapením, že v poměrně malé zdejší huti vyráběli tak kvalitní kujné železo, že z něho bylo možno vyrábět i drát. Vzhledem k ojedinělosti této výroby u nás, seznámíme se s jejími osudy podrobněji. Počátky železné hutě v broumovské části Neu Haimhausen jsou datovány do roku 1749, výrobu však přerušila a znovu byla uvedena do chodu v roce 1767. Zajímavá je téměř poloviční váha získané železné hroudy, tzv.„pliku", ve srovnání s všeobecně udávaným průměrem 250 kg.
Trámec sltačen hřídelí stlačuje měch (G. Agricola, 1550)
Lze to vysvětlit nejspíše lepší jakostí získaného železa, které by se svou kvalitou blížilo již železu kujnému. Bylo by v něm mnohem méně cizorodých příměsí. Tomu by celkem nasvědčovala poměrně nízká ztráta při jeho dalším opracování. U tyčového hamru bylo vodní kolo, které pohánělo velké hamerské kladivo a malé kovářské kladivo. V hamru byly dvě výhně, jedna tavicí a druhá kovářská. V roce 1771 byla dýmačka nahrazena vysokou pecí.
Schéma pece v Neu Haimhausen
Tehdy začala nová, téměř jedno století trvající kapitola v dějinách železářství na panství Chodová Planá. Ruda se dovážela z vlastních dolů u Salajny a Šitboře na Chebsku, pro lepší tavitelnost se přidávala ruda z Arzbergu. V roce 1847 byl majiteli železáren Kajetánu hraběti Berchem-Haimhausenovi udělen patent na galvanické poměďování drátu. Odbyt se zvýšil a tak byla drátovna v roce 1851 rozšířena a modernizována. Modernizovaná drátovna byla schopna vyrobit několikanásobně více výrobků, ovšem již v roce 1859 se dostala do odbytové krize kvůli vysokým clům a snížené poptávce. Poslední ranou byl konkurenční boj a snížení cen železných výrobků, které nebyla schopna malá železárna ustát. Zřejmě v roce 1867 byla odstavena vysoká pec a v roce 1870 skončily svou činnost i hamr a drátovna. Tavení železa dnes připomínají už jen zříceniny starého hamru a socha sv.Víta u zámku.
Žíla železných rud v hornině
