česky deutsch <<< >>>

Po stopách kameníků

Zelená cesta

Legendy a pověsti

Možná někde ve starých kronikách je psáno, proč tato část lesa se jmenuje U Zelené cesty. Možná proto, že cesta vede lesem, nebo proto, že byla vyznačená stromořadím tújí (botanicky Zerav západní, Thuja occidentalis). Staré túje v řadě vedle cesty najdete zhruba v polovině cesty směrem k Mukařovu po pravé ruce.

Stromořadí letitých tújí

Stromořadí letitých tújí

Nebo proto že byla porostlá mechem či trávou, možná to má souvislost s jiným místním jménem – Pánova březina. Vždyť bříza je proti jehličnanům zelený strom, zvláště zazelená-li se na jaře. Ovšem přesné historické souvislosti nepodařilo se dopátrati. Zelená cesta tvoří přímku směřující od tohoto místa ke kostelu v Mukařově. Ne sice zcela přesně, ale v dobách prvního mapování se zakreslovalo pouze podle vizuálních dojmů pověřeného důstojníka, který projížděl krajinou na koni a vše měřil jen „přes palec“. Vypadá to, jako kdyby si obyvatelé Doubku vyšlapali přes les cestu ke kostelu. Asi to nebude daleko od pravdy, protože to byl dlouhá léta jediný kostel a fara v okolí. Povídá se, že to jsou zbytky staré zámecké cesty, která vedla až do Škvorce, a že po ní jezdila hraběnka ze Škvorce do kostela.

Zelená cesta vyznačená na mapě z roku 1781

Zelená cesta vyznačená na mapě z roku 1781

Je to možné, neboť v mapách cesta vede odtud dále do pole.

Pozůstatek cesty v dnešní mapě katastru nemovitostí

Pozůstatek cesty v dnešní mapě katastru nemovitostí

Kostel ve Škvorci byl postaven až v letech 1759 – 1767, takže před tímto datem lidé museli do kostela v Říčanech, do Kostelce nebo do Českého Brodu. Možná je to jen další z pověstí, které se k tomuto zvláštnímu místu váží. Některé jsou přikrášlená skutečnost, některé bujná fantazie. Jsou to například pověsti o kněžně Ležárce a o mukařovském zvonu. Obě pověsti mají svůj základ v kruté třicetileté válce.

Pověst o kněžně Ležárce

V místě poblíž Zelené cesty, kterému se říká „Pánova březina“, se odehrál následující příběh. Kněžna Ležárka utíkala před žoldnéři, kteří zde zabíjeli a plenili. Ještě než ji dopadli, stačila v lese ve studánce ukrýt poklad, velký zlatý kalich. Žoldnéři ji dohonili na místě dnešního Mukařova, kde ji mučili a nakonec zabili. Místo, kam zlatý kalich ukryla, se ale žoldnéřům nepodařilo zjistit a kalich nebyl nikdy nalezen. Dodnes jej v lese hlídá černý pes, jehož vytí oznamuje blížící se neštěstí. Pokud bychom si udělali jednoduchý výklad této legendy, lze v ní spatřit válečné útrapy s vražděním obyvatel a pleněním, které postihly zdejší kraj, a onen zlatý kalich jako připomínku víry pod obojí. Ta zde byla před třicetiletou válkou velmi rozšířena a krutým paradoxem dějin je fakt, že Švédové přišli do Čech právě na obranu protestantské víry. Mnoha citlivějším lidem připadá, jako by dosud nebylo s tím lesem něco v pořádku, jako by duch kněžny stále neměl klid. Někteří návštěvníci mají v lese tísnivý pocit, koně zde nepostojí a znervózní, jen se k Pánově březině přiblíží. Někdo dokonce zahlédne mezi stromy mlžnou postavu mladé světlovlasé ženy oděné do šedého šatu, která má místo očí a úst jen krvavě temné skvrny.

Pověst o ukrytém zvonu

Legenda hovoří o bílém psu, který hlídá zvon z mukařovského kostela. Zvon byl lidmi ukryt za třicetileté války ve studánce v části lesa Dlouhá louka, aby byl uchráněn před zničením. Po skončení vojny však bílý pes, který jej chránil, již nedovolil obyvatelům navrácení zvonu na kostelní věž. Pes prý dodnes v lese hlídá a nejvíce nebezpečí od něj hrozí, když v Mukařově vyzvání poledne. I tato legenda má svůj reálný základ. Zvonovina (slitina mědi a cínu) byla cenná surovina, z níž se neodlévaly jen zvony, ale také hlavně děl. Ve válkách se často stávalo, že zvony byly sejmuty z věží a přetaveny v děla a to jak vojsky vlastními, tak nepřátelskými. Lidé proto zvony ukrývali, zakopávali je do země, skrývali ve sklepeních a na věže je vraceli až po skončení války. O tom zda byl, či nebyl, zvon z mukařovského kostela ukrýván po dobu třicetileté války, se nic neví. Víme, že ve starém kostele byly zvony dva. Nejstarší velký zvon (109 cm v průměru a 84 cm vysoký) datovaný rokem 1573 věnovaný kostelu majitelem černokosteleckého panství hrabětem Smiřickým a menší zvon datovaný 1718. Ten nesl tento nápis: LETA PANIE 1718 TENTO ZWON PO VKRADENI PŘEDESSLEHO NAKLADEM ZADUSSI ZGEDNAN A ZAWIESSEN KE CTI A CHWALE BOZY A NEISWIETEGSSI RODICZKY BOZY

Zvon mukařovského kostela s původním věnováním z roku 1573

Zvon mukařovského kostela s původním věnováním z roku 1573

O kterém zvonu legenda hovoří, není jisto. Starší velký zvon to nebyl, neboť ten je v kostele dodnes. Druhý menší zvon byl ukraden. Byl-li před třicetiletou válkou ve věži starého kostela ještě nějaký další zvon, s určitostí nevíme. Je možné, že zvon z legendy byl schován a ztracen, protože člověk, který znal místo úkrytu, byl při řádění žoldnéřů zabit. Po válečných letech přišedší představitelé církve proto mohli zvon považovat za ukradený.

Mapa trasy

Trasa na další stanoviště

Odbočíte doprava a půjdete po zelené TZ do Žernovky k hasičárně. Zde sejdete ze zelené kolem dětského hřiště dolů ulicí K Rybníčku na zastavení č. 11 – Pod kamenickou hospodou (život a práce kameníků).

Užitečné informace

Lékařská pohotovost Říčany, ul. Komenského náměstí 1910 – tel.: 323601992, 323601992, 323602611

Policie ČR Obvodní oddělení Říčany, ul. Masarykovo nám. 56 – tel.: 974881730, 974881730

Hasičský záchranný sbor Říčany, ul. Černokostelecká 447 – tel.: 950881111, 950881011

Česká pošta Říčany, ul. Masarykovo nám. 62/10 – tel. 323602048, Po-Pá 8:00–18:00, So 8:00–12:00

Stavební úřad Říčany, ul. Melantrichova 2000 – Po a St 7:00–12:00 – 12:30–17:00

Finanční úřad Říčany, ul. Politických vězňů 1233/40 – tel.: 323627305, 323627305

GPS pozice

N 50° 0.381', E 14° 44.261'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

OS Mukařov-sko, Ladův Kraj, MAS Říčansko
Mukařov-sko, občanské sdružení pro Mukařov, Srbín a Žernovku
e-mail:mukarov-sko@volny.cz
http://www.mukarov-sko.cz