česky english deutsch polski <<< >>>

Tetřeví stezka

Tetřev hlušec – prostředí

Tetřev během celých staletí budil pozornost svým tajemným způsobem života. V severních zemích dokonce považovali tetřeva za převtělení horských bůžků.

Nejlépe se tetřevu daří v rozlehlých smíšených nebo jehličnatých lesích vyšších poloh, které jsou posety velkým množstvím nevelkých mýtin a pasek. V minulosti tomu tak ale vždy nebylo, protože se vyskytoval i ve středních polohách, odkud postupně počínaje začátkem 20. století mizel. Vyhledává také místa s podrostem bobulovitých keřů, které mu umožňují nejenom úkryt, ale zároveň potravu či místa s hojným výskytem mravenišť. V blízkosti stromů či vývratů si samice staví také hnízdo. Kohout i slepice žijí odděleně, setkávají se v období toku. Kohouti vyhledávají k toku místa na rozhraní porostů, průseky či okraje lesních cest. Tokají na větvích i na zemi.

Kromě období toku žije tetřev skrytě a samotářsky a to v místech, kde není rušen činností člověka. K úspěšnému rozvoji populace potřebuje vhodný životní prostor o rozloze více 30 kilometrů čtverečních, kde se ovšem překrývají teritoria více kohoutů a slepic. Pro stabilní populaci tetřeva je nutná plocha asi 50 tisíc hektarů souvislého lesa, který je dostatečně strukturován ne příliš rozsáhlými mýtinami. Populace jsou velmi labilní vůči infrastruktuře, která je omezuje v jejich přirozeném prostředí, často pak dochází k úhynu ze stresu. Z důvodů velké vzdálenosti jednotlivých populačních skupin od sebe dochází také k nedostatečné výměně genetických informací, což má negativní vliv na celkové zdraví populace. Tetřev nemá rád příliš strmé svahy. Vyhledává staré suché stromy, kde rád vysedává a odkud má pěkný rozhled, se zmlazeným porostem, který mu slouží jako úkryt. Nejlépe se mu tedy daří na mírně svažitých, jižně exponovaných svazích. Tetřev je denní pták, jeho aktivita je omezena výhradně denní dobou. Noc tráví na stromech, spí v sedě. Slepice s mláďaty tráví i noc na zemi, opačně je tomu v zimě, kdy většina stop pochází od kohouta. Zejména v zimě jsou nohy silně opeřené, z boků prstů tetřevům vyrůstá zvláštní blána, což vytváří tzv. sněžnicový efekt.

Horské smrčiny Šumavy jsou kromě dalších kriticky ohrožených druhů domovem i tetřeva hlušce. Jsou to vzácné biotopy, které spolu s rašeliništi či ledovcovými jezery požívají největší ochrany nejenom v NP Šumava, ale tyto ekosystémy jsou chráněny i v rámci EU. Horské smrčiny české i bavorské Šumavy s necelými 23 tisíci hektary tvoří největší souvislý areál tohoto ekosystému ve střední Evropě. Dominantní dřevinou horských smrčin je smrk ztepilý. Ten bývá často doprovázen pionýrskou dřevinou jeřábem ptačím, eventuelně jedlí bělokorou, bukem lesním a javorem klenem. Tyto dřeviny ovšem smrku nekonkurují, neboť jsou na rozdíl od něho náchylnější na zimu, nedorůstají tak jeho velikosti a jsou spíše v podrostu. Typický smrk šumavské horské smrčiny má úzkou a hustou kuželovitou korunu se silnými, prohnutými a dolu směřujícími větvemi, tudíž snadněji odolává tíze sněhu či námrazy. Horské šumavské smrčiny se vyskytují v nadmořských výškách od 1 200 m n.m. s výjimkou šumavských plání, které jsou svými extrémními podmínkami podobné těm výše položeným. Horské smrčiny rostou na hřebenech a těžko přístupných svazích v souladu s krutými přírodními podmínkami i více jak 150 let. Starší stromy jsou od sebe rozmístněny ve větších vzdálenostech, mladší se prodírají za světlem v uvolněných místech, pod některými stromy čekají na svůj čas i ty nejmladší smrky-bez růstu stagnují i přes deset let, než jim padlý starší kolega uvolní místo a prostor ke světlu. Živiny jim, v tomto oligotrofním a kyselém prostředí smrkového opadu, dodá další, již zetlelý kolega. A nejenom živiny, ale i vláhu a teplo. V šumavské horské smrčině, kromě tetřeva, můžeme ještě spatřit třeba datlíka tříprstého či kosa horského, ze savců třeba jelena či rysa, nebo drobného rejska horského. Pro tetřeva důležitým obyvatelem horské smrčiny je mravenec lesní. Bylinné patro je velmi chudé. Velmi rozšířená je tráva třtina chloupkatá, která dala jméno i jednomu typu smrčin-smrčiny třtinové. Velmi významný je výskyt brusnice borůvky. Velmi často se vyskytuje i metlička křivolaká, jemná tráva, lidově nazývaná „šmajchl tráva“ nebo například bika lesní. V místech, kde v podrostu převládá kapradina papratka horská, mluvíme o tzv. papratkových smrčinách, v místech kde převládá játrovka rohovec trojlaločný, mluvíme o rohovcových smrčinách. Podle zkušeností mnoha lesníků a ochránců přírody je nejlepším způsobem uchování horských smrčin jejich ponechání samovolnému vývoji bez zásahu člověka. Vichřice a následné kůrovcové kalamity se po staletí opakují a budou opakovat i v budoucnosti. Nejinak tomu bylo i na Polomu, čemž ostatně svědčí i jeho název. Horské smrčiny na svazích Polomu, poškozené nejdříve v roce 2008 orkánem Emma, byly nejdříve zpracovány a v okolí pařezů osázeny smrky či jedlemi, po následném orkánu Kyrill se už veškerá dřevní hmota nechala ležet bez zásahu. Les zde utrpěl mj. i proto, že skoro 90 % zdejšího smrku bylo napadeno hnilobou.

GPS pozice

N 49° 7.537', E 13° 17.035'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

ECHOS o.s.
Milan Kříž
Tel.:602646780
http://kriz@zeleznaruda.cz