Příborsko
Hončova hůrka (336 m. n. m.)
Hončova hůrka je nejvyšší kopec v nejbližším okolí (336 m. n. m.). Nachází se nad východním okrajem obce Skotnice, v oblasti Podbeskydské pahorkatiny. Tato významná mineralogická lokalita náleží k pásu efuzivních vyvřelin spodnokřídového stáří, táhnoucímu se ve směru Č. Těšín – Staříč – Příbor – Nový Jičín. Po geologické stránce je těleso Hončovy hůrky tvořeno příkrovovým efuzivem pikriticko – peridotitického typu prorážející souvrství těšínsko – hradišťských slídnatých břidlic. První písemná zmínka o lokalitě pochází z r. 1859. Až koncem 19. stol. se ujal nynější název. Dříve se jí říkalo „Weinhűbel“ (Viničný vrch), protože se zde koncem 18. století dařilo vínu, nebo také „Štajnbruch“ (Kamenolom). Již před 1. světovou válkou zde fungoval lom na pikrit, v letech 1966–1967 rozšířen do současné podoby, za účelem těžby štěrku při budování komunikace Příbor-Mošnov-Ostrava. Po skončení těžby v r. 1967 začala lokalita zarůstat vegetací. V okolí byly v polovině 18. stol. objeveny železné rudy, těženy do r. 1789. Celkem zde bylo objeveno asi 30 minerálů. Nejhojnějším minerálem je kalcit, dolomit a křemen (poměrně hojný je chalcedon, vzácněji ametyst, křišťál, záhněda aj.). Pro lokalitu je charakteristický výskyt melafyrových pecek, vyplněných zejména kalcitem nebo křemenem. O Hončově hůrce vypravuje pověst, že v ní v dávných dobách přebývali trpaslíci. A když sopka chrlila oheň, tu trpaslíci chodili po okolních vsích, sbírali ty, kteří měli na svědomí těžké hříchy, a házeli je do jícnu sopky. Na vrcholku hůrky prý si čert vystavěl hrad, ale ten rozbily balvany, které létaly z jícnu sopky. Čert vystavěl další hrad, ale ten dopadl stejně. Z hradu nezůstalo nic. Na Hončově hůrce zbyly jen díry, ze kterých prý kdysi vylétávaly zmíněné balvany. A ty díry tam bylo možno vidět ještě před 100 lety.
Achátová pecka
Klinoptilolit
Kontakty
Geopark Podbeskydí/Občanské sdružení Hájenka
Ing. Dalibor Kvita
Tel.:604526114
e-mail:hajenka@centrum.cz
http://
