česky english deutsch <<< >>>

Údolí Plakánek

Geologie Plakánku

V údolních stěnách je odkryté pískovcové těleso tzv. hruboskalského kvádru, který je součástí teplického souvrství (svrchní turon až coniak). Jeho mocnost se plynule snižuje směrem k jihu z 90 m u Podkosti na 20 m u Střehomi. Na jihu je rozšíření pískovců omezeno střehomským zlomem: podél něj došlo k poklesu jižní kry o zhruba 60 metrů. Křemenné pískovce jsou středně zrnité, s šikmými vrstevními plochami – klinoformami. Ty jsou ukloněné k jihojihozápadu pod úhlem až 10° a v době ukládání písku představovaly různé fáze postupu čela podvodní delty. Několik metrů pod horní hranou údolí jsou klinoformy seříznuty téměř vodorovnou plochou podmořské eroze, nad níž dochází k rychlému střídání prachovitých pískovců a prachovců. Ještě výše, na plošinách nad údolími, jsou zachovány i mladší slínovce a vápnité jílovce březenského souvrství. Ty zásobují rozpuštěným uhličitanem vápenatým pěnovcová tělesa, narůstající v bocích údolí.

Plakánek je kaňonovité údolí, protékané stálým vodním tokem, s nivou zaplněnou holocenními sedimenty. Převládají skalní stěny o výšce 20–30 m, začínající buď přímo v úrovní nivy nebo výše ve svazích. Méně četné jsou samostatné skalní věže s výraznými údolními stěnami a nižšími náhorními stěnami. Na strmých svazích se uplatňuje gravitačně podmíněné odsedání skalních bloků za vzniku rozsedlinových jeskyní. Hlavním prvkem skalního reliéfu jsou vodorovné, mírně zvlněné skalní římsy, vzniklé propojováním voštin podél vrstevních ploch. Běžné jsou i šikmé římsy, sledující povrchy starších (erozí dnes snížených) pískových osypů. Oválné skalní dutiny jsou rozptýlené řídce ve stěnách, miskovité voštiny zpravidla netvoří plástevnaté povrchy. Trvale vlhké povrchy skal blízko údolní nivy umožňují uchycení vegetace na stěnách (mechy, lišejníky) a zabraňují vzniku skalních kůr.

GPS pozice

N 50° 29.087', E 15° 8.163'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

Geopark UNESCO Český ráj
Jiří Vlasák
e-mail:vlasak@geopark-ceskyraj.cz
http://www.geopark-ceskyraj.cz