česky <<< >>>

Naučná stezka Milíčov

Tůně, mokřiny a rákosiny

TŮNĚ, MOKŘINY A RÁKOSINY

Značná část organismů, ať už rostlin nebo zvířat, je vázána na vodní prostředí. Vodní biotopy ale z naší krajiny v posledních desetiletích poměrně rychle mizí. Nepřicházíme ani tak o rybníky, řeky či potoky, ale hlavně o různé mokřady, tůně nebo podmáčené rákosové porosty. V severním předpolí Milíčovského lesa se tyto biotopy naštěstí stále ještě vyskytují a dokonce se vytváří nové.

Rybník Křtiny,

který leží před Vámi, byl postaven v roce 2011 v místech, kde se v minulosti rozkládal rybník podstatně větší, a ze kterého zbyla jen drobná tůň. Od ostatních rybníků se odlišuje zejména rozsáhlou mělčinou, která postupně zarůstá vlhkomilnou vegetací. Vodní plocha, kde výška hladiny dosahuje jen několik desítek centimetrů, je přesně to prostředí, které naše příroda postrádá a na které je přitom vázáno mnoho organismů.

Rákosiny

Rákosové porosty rostou jak ve vodách o hloubce půl metru tak i na místech, kde voda nevystupuje nad povrch půdy. Především míra zamokření má vliv na druhové složení rostlin v rákosových porostech a to dále ovlivňuje přítomnost živočichů. Místní rákosové porosty, některé zastíněné, jiné na přímém slunci, hostí nejen pestrou paletu bezobratlých, více druhů žab, čolky nebo užovky, ale hnízdí v nich např. i moták pochop, jeden z mála dravců hnízdících při zemi.

Moták pochop – jeden z mála dravců hnízdících při zemi

Moták pochop

Moták pochop – jeden z mála dravců hnízdících při zemi

Chřástal vodní žije velmi skrytě, ale má nápadné hlasové projevy připomínající kvičení vepříka.

Chrřástal vodní

Chřástal vodní žije velmi skrytě, ale má nápadné hlasové projevy připomínající kvičení vepříka.

Tůně Hloubka tůně, sklon břehů nebo např. zastínění keři či stromy určuje, jaké rostliny v ní porostou a jaké druhy živočichů ji obsadí. Tak jak tůně postupně zarůstají, střídají se v nich organismy, pro něž jsou domovem. I z toho důvodu jsou v okolí Milíčovského lesa průběžně budovány nové tůně a obnovovány tůně zanesené či příliš zarostlé.

Tůň bez vegetace

Tůň bez vegetace

Tůň zarůstající vegetací, kde je jen minimum volné hladiny, vyhovuje více druhům, které nejsou příliš citlivé na světlo.

Tůň zarůstající vegetací

Tůň zarůstající vegetací, kde je jen minimum volné hladiny, vyhovuje více druhům, které nejsou příliš citlivé na světlo.

Druhy obojživelníků nebo bezobratlých vyhledávající dna tůní bez vegetace nebo rozhraní vegetace a volné hladiny ocení takovouto tůň.

Druhy obojživelníků

Druhy obojživelníků nebo bezobratlých vyhledávající dna tůní bez vegetace nebo rozhraní vegetace a volné hladiny ocení takovouto tůň.

Obojživelníci Relativně malé území Milíčovského lesa, přilehlých luk a rybníků hostí nezvykle mnoho druhů obojživelníků. Kromě skupiny zelených skokanů, je území domovem i pro dva druhy hnědých skokanů, dva druhy ropuch, pro kuňky a dokonce i pro rosničky. Hojnější čolky obecné doplňují ještě čolci velcí. Tolik druhů obojživelníků se nevyskytuje na žádném jiném místě v Praze, ani v blízkém okolí. Každému druhu obojživelníka vyhovuje trochu jiné prostředí, a proto je snahou pražské ochrany přírody udržovat a vytvářet různé typy tůní, vodních příkopů nebo zvodnělých terénních prohlubní.

Skokan štíhlý – nejběžnější žába Milíčova

Skokan štíhlý – nejběžnější žába Milíčova

Například skokan štíhlý patří mezi žáby, které začínají aktivovat již velmi brzy na jaře, na přelomu měsíců března a dubna, kdy na rybnících ještě může ležet led. Touto dobou „táhnou“ dospělí jedinci z lesa, kde žijí většinu svého života, do vody. Vyhledávají především menší vodní plochy, které jsou částečně zarostlé vegetací. K osluněným rozhraním mezi vegetací a volnou hladinou kladou svoje snůšky vajec. Větší rybníky se sporou vegetací, stejně jako příliš zarostlé tůně, jim na rozdíl od několika jiných druhů obojživelníků nevyhovují. Hnědý skokan štíhlý tedy potřebuje ke svému životu určitý typ tůní a blízkost vhodného lesa. Naproti tomu např. zelený skokan skřehotavý, který žije prakticky celý život ve vodě, je k charakteru vodního prostředí podstatně méně citlivý.

GPS pozice

N 50° 1.526', E 14° 32.127'
[GPX]

[MAPY.CZ]

Kontakty

01/14 ZO ČSOP "Natura, quo vadis?"
Radek Borovička
e-mail:radek.borovicka@natura-praha.org
http://www.natura-praha.org