Těžebna písku Spytihněv
Společenstva a druhy obratlovců
Geomorfologická rozmanitost terénu je poměrně nízká. Na většině ploch je travnatý vegetační kryt. Lemy jižních vodních nádrží tvoří vzrostlé stromy s dominantním zastoupením vrb (Salix) a topolů (Populus). Plochy kolem severních vodních nádrží byly technicky a biologicky rekultivovány. Převahu zde mají trvalé travní porosty, které jsou pravidelně sečené. Na menší ploše byl vysázen les z listnatých dřevin. Při terénních průzkumech byla potvrzena přítomnost 3 druhů ohrožených a zvláště chráněných obojživelníků, 2 druhů ohrožených a zvláště chráněných plazů, 60 druhů ptáků (z toho 25 ohrožených a 15 zvláště chráněných) a 9 druhů savců (z toho 2 ohrožených a 2 zvláště chráněných). Obojživelníky (Amphibia) v kategorii VU – zranitelné taxony Červeného seznamu obratlovců České republiky reprezentuje skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) § SO. Z kategorie NT – téměř ohrožené taxony byl zaznamenán skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) § KO. Do kategorie LC – málo dotčené taxony patří ropucha obecná (Bufo bufo) § O. Z plazů (Reptilia) zde žije ještěrka obecná (Lacerta agilis) § SO z kategorie NT – téměř ohrožené taxony a užovka obojková (Natrix natrix) § O z kategorie LC – málo dotčené taxony. Společenstvo ptáků vykazuje dosti vysokou biologickou rozmanitost. Většina ptačích druhů hnízdí na stromech a v křovinách lemových porostů především jižních vodních nádrží. Z kategorie CR – kriticky ohrožené taxony Červeného seznamu byl zaznamenán bukáček malý (Ixobrychus minutus) § KO. Kategorii EN – ohrožené taxony zastupuje bekasina otavní (Gallinago gallinago) § SO, cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides) § O, slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) § SO a rybák obecný (Sterna hirundo) § SO. Do kategorie VU – zranitelné taxony patří rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) § SO, ledňáček říční (Alcedo atthis), moták pochop (Circus aeruginosus) § O, labuť velká (Cygnus olor), kulík říční (Charadrius dubius), racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus), potápka roháč (Podiceps cristatus) § O a čejka chocholatá (Vanellus vanellus). Kategorii NT – téměř ohrožené taxony reprezentuje volavka popelavá (Ardea cinerea), jiřička obecná (Delichon urbica), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), koroptev polní (Perdix perdix) § O, moudivláček lužní (Remiz pendulinus) § O a břehule říční (Riparia riparia) § O. Z kategorie LC – málo dotčené taxony zde žije vlaštovka obecná (Hirundo rustica) § O, slavík obecný (Luscinia megarhynchos) § O, žluva hajní (Oriolus oriolus), vrabec domácí (Passer domesticus), vrabec polní (Passer montanus) a žluna zelená (Picus viridis). Z dalších druhů byl zaznamenán rorýs obecný (Apus apus) zvláště chráněný jako ohrožený druh. Ze savců (Mammalia) se zde mimo jiné vyskytuje bobr evropský (Castor fiber) § SO evidovaný v Červeném seznamu v kategorii VU – zranitelné taxony, zajíc polní (Lepus europaeus) z kategorie NT – téměř ohrožené taxony, srnec obecný (Capreolus capreolus), křeček polní (Cricetus cricetus) § SO, ježek východní (Erinaceus roumanicus), lasice kolčava (Mustela nivalis), prase divoké (Sus scrofa), krtek obecný (Talpa europaea) a liška obecná (Vulpes vulpes). Těžebna štěrkopísku Spytihněv je z hlediska výskytu obratlovců velmi zajímavá.
Ohrožené a zvláště chráněné druhy obratlovců Skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus) Skokan skřehotavý je středně velký obojživelník z čeledi skokanovitých (Ranidae). V Červeném seznamu obratlovců České republiky je evidovaný v kategorii NT – téměř ohrožené taxony. Vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. je zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh. Skokan skřehotavý je štíhlý obojživelník s poměrně malou hlavou a zakulaceným čenichem. Zadní končetiny má výrazně delší než přední. Samci jsou velcí obvykle 12 cm, samice mohou dosáhnout i délky 16 cm. Zbarvení je velice variabilní, pohybuje se od tmavě zelené po hnědou nebo šedou, někteří jedinci mají na hřbetě a končetinách také jemné zelené proužkování. Jedinci ze středoevropské populace jsou obecně světle až tmavě zelení se světlejší hlavou a černým proužkováním na končetinách. Skokan skřehotavý je aktivní ve dne. Živí se vodním hmyzem, pavoukovci, členovci a měkkýši, větší jedinci mohou pozřít také menší myš, mloka nebo rybu. Samice klade do porostu vodních rostlin až 6 000 vajíček, ze kterých se zhruba po 10 dnech líhnou larvy (pulci). Pohlavně dospívají ve třetím roce života a ve volné přírodě se průměrně dožívají 5 – 10 let. Bukáček malý (Ixobrychus minutus) Bukáček malý je brodivý pták z čeledi volavkovitých (Ardeidae). V Červeném seznamu je uveden v kategorii CR – kriticky ohrožené taxony. Vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. je zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh. Tělo má dlouhé 33 – 38 cm a rozpětí křídel 49 – 58 cm. Samec má černý hřbet a světle okrový zbytek těla. Samice má hřbet hnědý a tělo rovněž světle okrové. Žije skrytě v porostech rákosí na březích vnitrozemských vod všech druhů. V nebezpečí znehybní ve vzpřímeném postoji s krkem a hlavou protaženými vzhůru. Hnízdí v květnu až červenci jednou ročně. Kuželovité hnízdo z rákosu si staví nízko nad vodou v rákosinách nebo houštinách. Samice snáší 4 – 6 bílých vajec. Loví především za soumraku. Potravu tvoří drobné plevelné rybky, obojživelníci, dále měkkýši a vodní hmyz. Bukáček malý je tažný pták, který přilétá v dubnu a odlétá v září až říjnu. Přezimuje většinou v tropické Africe. Rozšířen je v západní a východní části Palearktické oblasti, v Etiopské oblasti, v Orientální oblasti a v Australské oblasti. V ČR hnízdí převážně v níže položených rybničních oblastech do 530 m n. m. Ještě na počátku 60. let 20. století byl naším nejpočetnějším volavkovitým ptákem, poté do roku 1990 ze všech oblastí vymizel. V současnosti hnízdí ve větším počtu pouze ve středních a východních Čechách, na jižní Moravě a na Ostravsku, jinde jen výjimečně.Bobr evropský (Castor fiber) Bobr evropský je vzácnější hlodavec z čeledi bobrovitých (Castoridae). V Červeném seznamu je evidovaný v kategorii VU – zranitelné taxony. Vyhláškou MŽP č. 395/1992 Sb. je zvláště chráněný jako silně ohrožený druh. Rozšířený byl v lesním pásmu téměř celé Eurasie, avšak již před koncem 19. století byl v Evropě na většině míst vyhuben. V České republice se do říčních krajin vrací od konce 60. a především od počátku 90. let 20 století. Je přizpůsoben k životu ve vodě. Na zadních končetinách má mezi prsty širokou a silnou plovací blánu. Zploštělý široký ocas je z větší části lysý a pokrytý zrohovatělými šupinami. Slouží jako veslo při plavání a jako signalizační zařízení upozorňující plácnutím o vodní hladinu na nebezpečí. Pod vodou bobr vydrží na jedno nadechnutí až 15 minut, před ponořením uzavírají zvláštní svaly nozdry i ušní otvory. Tmavohnědá a lesklá srst je zejména na břiše velmi hustá. Dokonalou vodoodpudivost kožichu umožňují i mastné výměšky velkých řitních žláz. Nápadně velké hlodáky mají vpředu sytě oranžové zbarvení.
Skokan skřehotavý
Užovka obojková
Bukáček malý
Bobr evropský
