Odval Dolu Felix – Jan
Společenstva a druhy hub
Na odvalu se vyskytuje 14 druhů makroskopických hub: březovník obecný (Piptoporus betulinus), čechratka podvinutá (Paxillus involutus), holubinka namodralá (Russula cyanoxantha), holubinka nazelenalá (Russula virescens), holubinka páchnoucí (Russula subfoetens), holubinka parková (Russula depallens), hvězdák vlhkoměrný (Astraeus hygrometricus), choroš brvitý (Polyporus ciliatus), choroš plástvový (Polyporus arcularius), choroš zimní (Polyporus brumalis), kozák březový (Leccinum scabrum), měcháč písečný (Pisolithus arhizus), pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) a pýchavka palicovitá (Handkea excipuliformis). Žádný z těchto druhů není evidovaný v Červeném seznamu hub ČR, ani zvláště chráněný podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. Pro daný nepřírodní biotop je zajímavý především výskyt měcháče písečného a hvězdáka vlhkoměrného, což jsou vzácnější druhy hub preferující holé nebo jen sporadicky bylinami porostlé substráty.
Hvězdák vlhkoměrný (Astraeus hygrometricus) Hvězdák vlhkoměrný je břichatkovitá houba (Gasterales). Plodnice je 1 – 3,5 cm široká, v mládí kulovitá. Vnější vrstva (okrovka) později rozpukává v 6 – 13 šedých až šedohnědých cípů zdobených na povrchu sítí prasklin. Na středu je přisedlý kulovitý teřich s drsným až plstnatým povrchem a malým ústím na vrcholu. Cípy jsou silně hygroskopické (snadno pohlcují a zadržují vláhu), za sucha jsou svinuté kolem teřichu, za vlhka jsou doširoka rozložené. Na změnu vlhkosti cípy reagují opakovaně – při namočení se během několika minut úplně rozevřou. Tato reakce je dána přizpůsobením k životu na vysychajících stanovištích. Výtrusný prach je hnědý. Hvězdák roste dosti hojně od července do listopadu, většinou ve skupinách na vyhřátých místech v řídkých lesích, na lesních okrajích a na skalnatých stráních zejména pod duby a borovicemi. Dává přednost kyselým substrátům a vyhýbá se vápnitým půdám. Je nejedlý.
Měcháč písečný (Pisolithus arhizus) Měcháč písečný je břichatkovitá houba (Gasterales). Plodnice je nepravidelně oválného, bramborovitého, nejčastěji hruškovitého až kyjovitého tvaru, velká 5–15 cm v průměru. Vnější povrch pokožky (okrovky) je zbarven žlutookrově, špinavě hnědožlutě a u starších plodnic až hnědě, občas s tmavšími hnědočernými skvrnami. Teřich uvnitř plodnice je tvořen nápadnými žlutavými pecičkami, propletenými černými žilkami, které uzráváním směrem od okrajů plodnice k jejímu středu tmavnou a postupně se rozpadají ve hnědý výtrusný prach. Plodnice tak na řezu vyvolává dojem nápadných různobarevných pásů zrníček. Plodnice je v mládí těžká, dozráváním se odshora rozpadá v hnědý výtrusný prach. Vůně a chuť je nápadně kořenitá. Kulovitá část plodnice přechází naspodu v třeňovitou, často kořenující, část. Měcháč písečný roste nepříliš hojně od května do října na písčitých půdách v borových případně i smíšených lesích, podél cest, na písčitých svazích a náspech. Často se vyskytuje na výsypkách a odvalech po těžbě uhlí. Vytváří mykorhizu s borovicemi. V mládí je jedlý, ve velmi malém množství je možné ho použít k dokořenění pokrmů.
Hvězdák vlhkoměrný na haldovině bez vegetačního krytu
Měcháč písečný
