Kamenolom Vyšný
Lesnická rekultivace
Pokud byly plochy ovlivněné těžbou dočasně odňaty z fondu pozemků určených k plnění funkcí lesa a podle Plánu sanace a rekultivace mají být opět lesnicky obhospodařované, navazuje na provedené technické úpravy terénu lesnická rekultivace. Do poloviny 50. let 20. století byly především na poklesech poddolovaných území realizovány výsadby nenáročných rychle rostoucích pionýrských dřevin topolu osiky (Populus tremula) či vrby jívy (Salix caprea). Od 60. let 20. století se začal využívat širší sortiment přípravných, melioračních a cílových dřevin. V 70. a 80. letech 20. století byly na větších plochách upravených technickými rekultivacemi vysazovány meliorační dřeviny, např. bříza bělokorá (Betula pendula), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a topol osika (Populus tremula). Od 90. let 20. století jsou po útlumu zemědělské a potravinářské výroby výrazně preferovány lesnické rekultivace uskutečňované v rámci koncepce krajinně ekologické obnovy velkoplošných území. Ve druhé dekádě 21. století tento trend pokračuje. Provedení i konečný výsledek lesnických rekultivací musí respektovat požadavky zákona č. 289/1995 Sb. a vyhlášky MZe ČR č. 77/1996 Sb. Lesnická rekultivace je charakterizována dvěma fázemi. První z nich, která většinou trvá 1 – 3 roky, tvoří mechanická a chemická příprava půdy a vlastní výsadba dřevin. Majitelé pozemků a rekultivační firmy jednoznačně preferují budoucí ekonomický přínos před ekologickými a environmentálními funkcemi nových lesů. Proto na lokalitách typu pískoven, těžeben kaolinů, odvalů po těžbě černého uhlí i některých výsypek po těžbě hnědého uhlí nejčastěji vytvářejí stejnověké borové monokultury. Jejich záměrem je vypěstovat na rekultivovaných plochách co nejrychleji hospodářské porosty borovice lesní (Pinus sylvestris) s vysoce kvalitním kmenovým dřevem bez suků, které je výsledkem růstu stromů ve velmi hustém sponu. Druhou fází lesnické rekultivace je následná pěstební péče realizovaná po dobu 6 – 8 let, která se skládá z vylepšování provedených výsadeb, hnojení kultur, okopávání, ožínání, ochrany proti zvěři, závlah a podle potřeby z prořezávek a případně i tvarových řezů. Při lesnických rekultivacích jsou v současnosti téměř vždy v průběhu fáze mechanické a chemické přípravy půd paradoxně likvidovány ekologicky velmi hodnotné porosty přirozených náletových dřevin, které by nově vysazované monokultury výrazně obohatily. K vlastním výsadbám jsou velmi často používány nepůvodní druhy dřevin nebo druhy, které neodpovídají nadmořským výškám, zeměpisným polohám rekultivovaných lokalit a jejich morfologii. Takové postupy společně s jednorázovou, velkoplošnou a příliš hustou výsadbou vedou ke vzniku lesních porostů s nevhodnou druhovou skladbou a věkovou i prostorovou strukturou, jež jsou z biologického a ekologického hlediska téměř bezcenné. V Kamenolomu Vyšný byla lesnická rekultivace provedena kvalitně a citlivě k prostředí. Jihovýchodní část dna lomu byla osázena javorem klenem (Acer pseudoplatanus), lípou malolistou (Tilia cordata) a borovicí lesní (Pinus sylvestris). Větší část dna a těžební stěny byly ponechány přirozené ekologické sukcesi.
Lesnická rekultivace části dna Kamenolomu Vyšný
Lesnická rekultivace části dna Kamenolomu Vyšný
