Odval Dolu Vítek/Václav

Společenstva obratlovců

• Společenstva obratlovců
  • Ohrožené a zvláště chráněné druhy obratlovců
• GPS pozice
• Kontakty

Z plazů se zde vyskytuje ještěrka obecná, která je uvedena v Červeném seznamu obratlovců České republiky a je zvláště chráněna jako silně ohrožený druh.

Na tělese odvalu a v jeho bezprostředním okolí bylo determinováno 31 druhů ptáků, což představuje poměrně vysoký počet vzhledem k malé celkové rozloze lokality. Naprostá většina ptačích druhů zde přímo hnízdí. Z druhů obývajících agroekosystémy lze jmenovat např. skřivana polního, bažanta obecného a zvláště chráněnou, silně ohroženou křepelku polní. Zajímavé jsou pravidelné zálety žluny zelené.

Z druhů otevřené krajiny hnízdí na haldě např. ťuhýk obecný, který patří mezi zvláště chráněné, ohrožené živočichy. Členitý křovinatý biotop využívají k životu, ke shánění potravy i k rozmnožování pěnice černohlavá, pěnice hnědokřídlá, pěnice pokřovní, pěnice slavíková a pěvuška modrá. Velmi atraktivní je opakovaný výskyt několika párů zvláště chráněného, ohroženého slavíka obecného.

Savci jsou zastoupeni zajícem polním uvedeným v Červeném seznamu obratlovců České republiky, prasetem divokým a srncem obecným.

Ohrožené a zvláště chráněné druhy obratlovců

Ještěrka obecná (Lacerta agilis) Ještěrka obecná je nejrozšířenější druh ještěrky v České republice. Patří mezi zákonem chráněné druhy a je uvedena v Červeném seznamu obratlovců jako téměř ohrožený druh. Ještěrka obecná dorůstá délky až 25 cm. U těchto ještěrek je výrazný pohlavní dimorfismus, sameček bývá zbarven do zelena, zatímco samičky jsou nenápadné, hnědé. Na krátkých končetinách má 5 prstů, jež jsou zakončeny drápky, které umožňují dobrý pohyb po kamenech a různorodých materiálech. Ocas je dlouhý, tvoří 2/3 celkové délky. Kromě držení rovnováhy slouží též při útěku před nepřáteli. Při napadení umí ještěrka ocas oddělit od těla, Ten se pak kroutí a upoutává pozornost predátora, zatímco ještěrka může utéct. Ocas pak regeneruje. Tuto strategii může ještěrka použít jednou za život. Druhý ocas již oddělitelný není. Vyskytuje se zejména v suchých, slunných lokalitách. Vyhovují jí kamenité lokality, kde se ještěrka může slunit a zároveň má dostatek úkrytů.

Křepelka polní (Coturnix coturnix) Křepelka polní je nejmenší evropský zástupce řádu hrabavých a čeledi bažantovitých. Zároveň je jediným vysloveně stěhovavým hrabavým ptákem v Evropě. Křepelka má zavalité tělo s malou hlavou, krátkýma nohama i ocasem a zakulacenými, poměrně dlouhými křídly. Na hlavě má výrazné, i když poměrně malé oči a silný, lehce zahnutý zobák. Dosahuje délky těla 18–22 cm a hmotnosti 91–130 g. Je nenápadně zbarvená – světlehnědá se světlejším břichem. Křepelka hnízdí v otevřené zemědělské krajině s pastvinami a obilnými poli, případně v lesostepích.

V České republice hnízdí po celém území především v nižších polohách, byla však zaznamenána i na hřebeni Krkonoš a Hrubého Jeseníku. Křepelka polní je jedním z mála typicky stěhovavých druhů ptáků z řádu hrabavých. Křepelky z České republiky odlétají na konci srpna a v průběhu září, vracejí se zpravidla v průběhu dubna. Evropské křepelky zimují v severní Africe, hlavně v Maroku a v oblasti Sahelu. Křepelka polní je hodnocena jako ubývající druh. Ohrožuje ji zejména lov, zejména v době tahu ve středomořské oblasti. V České republice křepelka není lovným druhem. V hnízdní době ji ohrožuje, podobně jako chřástala polního, zejména necitlivé vyžínání lučních porostů v červnu (mělo by se provádět až v červenci nebo počátkem srpna). - Hlas křepelčí samičky Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) Slavík obecný je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých velikosti vrabce (délka těla 15–16,5 cm). Svrchu je hnědý s rezavočerveným kostřecem a ocasem, spodní část těla má šedobéžovou s o něco světlejším hrdlem. Pro slavíka je charakteristický jeho zpěv. Zpívá ve dne i v noci obvykle dobře skrytý v husté vegetaci. Má neobyčejně bohatý hlasový fond. Při svém zpěvu střídá flétnové tóny, vydává silný tlukot, hvízdá i kloktá. Po výrazném poklesu početnosti v první polovině 20. století se od 50. let se začal opět šířit a osídlovat i oblasti, kde nebyl nikdy předtím zaznamenán (např. Tachovsko, Jindřichobudě­jovicko nebo Zábřežsko). V letech 2001 – 2003 byla celková populace odhadnuta na 8 000 – 16 000 párů. Přílet na naše území připadá na duben až květen, odlet na srpen až září. Slavík obecný je monogamní druh, hnízdí jednotlivě. Samci se na hnízdiště vrací o něco dříve než samice, ale zpívat začínají až po několika dnech. Hnízdo staví samotná samice dobře skryté na zemi v keřích, a často jej vystýlá suchým dubovým listím.

GPS pozice

N 50° 10.396', E 14° 9.548'
[GPX]

Kontakty

Taggmanager, o.s.
Richard Žižka
e-mail:rzizka@taggmanager.cz
http://www.dohaje.cz