Radhošť
Radhošťský hřbet
Pustevny se nacházejí v podcelku Moravskoslezských Beskyd zvaném Radhošťská hornatina a v okrsku Radhošťský hřbet. Ten je členitá hornatina ve V části Radhošťské hornatiny o ploše 107 km2.
MS Beskydy spadají do Karpatské soustavy, což je po geologické stránce odlišuje od všech pohoří Hercynské soustavy. Celé Vnější Západní Karpaty jsou budovány zvrásněnými souvrstvími tzv. karpatského flyše, který se vyznačuje střídáním sedimentů hrubozrnných a tvrdých (slepence, pískovce), vytvářejících mocnější vrstvy v podobě lavic, a jemnozrnných a měkkých (jílovce), vytvářejících tenké vrstvy mezi hrubozrnnými sedimenty. Tato souvrství se usadila v hlubinách moře na přelomu druhohor a třetihor (svrchní křída až starší paleogén).
Při alpinském vrásnění počátkem třetihor byl vyzvednut celý karpatský oblouk, jenž k nám zasahuje v podobě Beskyd a Bílých Karpat. Ve třetihorách prošel reliéf Vnějších Západních Karpat několika fázemi zarovnání přerušovanými obdobími intenzivních pohybů zemské kůry. Mladotřetihorní zarovnání povrchu zanechalo stopy, jako jsou suky (tvrdoše) na odolnějších vrstvách pískovců a slepenců, četné periglaciální jevy jako např. mrazové sruby a balvanové proudy, strukturní terasy a stupně. Pro vrcholové oblasti Radhošťského hřbetu jsou charakteristické tvary hlubinného ploužení a puklinové pseudokrasové jeskyně.
Radhošťský hřbet leží ve 4. – 5. vegetačním stupni. Oblast je převážně zalesněná smrkovými porosty s jedlí a bukem. Od Velké Polany kolem vrcholu Radhoště až po rozsochu Mjaší se nachází NPR Radhošť o rozloze 145 ha. Byla vyhlášena r. 1955, přehlášena 1989 a leží v nadmořské v. 660–1120 m n. m. Území tvoří velmi prudký podhřebenový severní svah rozbrázděný stržemi a překrytý balvanitými sutěmi. Předmětem ochrany jsou zbytky přirozených lesních porostů v exponovaných horských polohách s typickou faunou, flórou a pseudokrasovými jevy. Oblast leží v CHKO Beskydy a v EVL Beskydy v rámci soustavy Natura 2000.
Hluboké Rožnovské sedlo — tzv. Pindula, odděluje Radhošťský hřbet od hřbetu Hodslavického Javorníku, zvaného také Veřovické vrchy, s vrcholem Velký Javorník (918 m). Tady končí i Moravskoslezské Beskydy.
