Český ráj sever II.
Skalní hřib
Skalní hřiby jsou tvarem mezoreliéfu ve vrcholových částech skalních měst. Bývají kulovité, bochníkovité, vejčité nebo jehlanovité. Skalní hřiby se typicky vyskytují v pískovcích rozčleněných souborem svislých puklin na jednotlivé skalní věže nebo i drobnější skalky. Jedná se o útvary vzniklé na okraji plošin, na hřebenech nebo ve skalních kulisách. Pro vznik hřibovitých tvarů je v mírném klimatickém pásu důležité horizontální členění pískovcového masivu. Vznik klobouků zde bývá podmíněn přítomností horizontálních poloh železitého pískovce a slepence nebo poloh prosycených křemitým tmelem. To znamená, že tento pískovec je pevnější a lépe odolává erozi zapříčiněnou působením vody a deště. Zúžené části skal (noha) jsou naopak vázány na úrovně s erozními plochami, které jsou tvořeny méně odolnými pískovci, většinou s jílovitým a kaolinitickým tmelem. Větší náchylnost k erozi není způsobena pouze chemickým složením pískovce, ale například i intenzivní bioturbací nebo přítomností valounového materiálu v hornině. Na zúžení nohy se může také podílet vyšší četnost horizontálních nebo mírně ukloněných puklin. Podmínky pro vznik skalních hřibů se tedy vytvářely již při procesu sedimentace na dně křídového moře v druhohorách a následně při diagenezi pískovcových sedimentů (t.j. souhrn pochodů měnících minerální složení, strukturu i texturu sedimentu). Tyto procesy pískovec horizontálně rozčlenily na polohy o různé odolnosti vůči zvětrávání. Výsledný hřibovitý tvar je pak výsledkem nestejné rychlosti zvětrávání v různých výškových úrovních puklinami omezeného skalního bloku, na který působí exogenní (vnější) činitelé.
