Hrady na skalách
Cheb
Na místě dnešního hradu se již od 9. století nacházelo opevněné slovanské hradiště. Původně slovanské Chebsko se v průběhu 11. století dostávalo pod značný tlak bavorské severní marky, ze které vycházela i postupná německá kolonizace chebského území. Kolem roku 1125 zde markrabě Děpold III. z Giengen a Vohburgu vybudoval první pevný kamenný hrad. Do historie hradu se významně zapsal císař Friedrich I. Barbarosa (1125–1126 až 1190), jenž nechal původní objekt v závěru 12. století přestavět na honosnou císařskou falc, kterou opakovaně navštěvoval s celým dvorem při pravidelných inspekčních cestách po německé říši.
Friedrich ovšem nebyl jedinou panující hlavou, kterou hostily útulné komnaty chebského hradu. Navštívil ho totiž také „Otec vlasti“ Karel IV. či husitský král Jiří z Poděbrad. Hrad prožil i krušné a neklidné časy, řadu válek a dobývání. Rachotily kolem něj husitské vozy, za třicetileté války zbraněmi harašili žoldnéři ve švédských službách a ve 40. letech 18. století ho ohněm a mečem poplenili oddíly francouzského krále Ludvíka XV. Poslední vývojovou fází prošel hrad na přelomu 17. a 18. století, kdy byl zčásti přebudován do podoby barokní pevnostní citadely.
Pozornost geologa zaujme především hranolovitá Černá věž. Je postavena z čedičových bloků, které pocházejí z proslulé „minisopky“ Komorní hůrky.
Skalní podklad chebského hradu je budován tzv. chebskými fylity. Jsou to jemnozrnné, silně slídnaté, břidličnaté horniny se silným tektonickým porušením. Jsou značně prokřemenělé, s častými křemennými čočkami a žílami. Odlučnost je podmíněna břidličnatostí, takže výsledkem je deskovitý či střepinatý tvar úlomků. Fylity často bývají postiženy intenzivním a hlubokým zvětráváním, které začalo již v předtřetihorním období.