Třetihorní subtropy
Pískovna Erika
Pískovna Erika je nejlépe odkrytým profilem starosedelského souvrství,
které je nejstarší sedimentární jednotkou podkrušnohorského terciéru.
Vznikalo ve starších třetihorách v prostředí říčních toků a
mělkých jezer. Proto v něm převažují štěrky a písky, které byly
někde zpevněny na slepence a pískovce. V prostoru pískovny má souvrství
celkovou mocnost 22 m, těžilo se svrchních 12 m nad hladinou podzemní
vody. V pískovně jsou výborné podmínky pro sledování různých druhů
vrstevnatosti, zvrstvení a struktur hornin, ze kterých lze vyčíst
mechanismus a prostředí vzniku sedimentů. Erika je mezinárodně známou
lokalitou eocénní flóry. Fosilní rostlinné společenstvo starosedelského
souvrství nese znaky tzv. stálezelených pralesů subtropického pásma.
Charakteristickými dřevinami jsou skořicovník Daphnogene cinnamomea,
předchůdce dubu Eotrigonobalanus furcinervis, vavříny Laurus, voskovníky
Myrica či vějířolisté palmy Sabal. 
V opuštěné pískovně vzniklo zajímavé přírodní prostředí. Ve
starších částech značně postoupily sukcesní procesy a plocha zarůstá
vřesem (Calluna vulgaris), břízou (Betula pendula), borovicí lesní (Pinus
sylvestris) a dalšími druhy, kterým vyhovuje prostředí chudé na živiny.
Jinde sukcese ještě nepokročila do dřevinných fází – rozvolněné
holé plochy se střídají s enklávami trávníků, mokřadů a vodních
ploch. Postupně je osidluje vhodná vegetace, jako psineček (Agrostis sp.),
sítina (Juncus sp.), orobinec (Typha sp.) či rdest vzplývavý (Potamogeton
natans). Vlhké a vodní biotopy jsou vhodných místem pro život
obojživelníků. Vyskytují se skokani (Rana sp.), rosnička obecná (Hyla
arborea), ropucha krátkonohá (Bufo calamita), čolek obecný (Triturus
vulgaris) a čolek velký (Triturus cristatus). V pískovně sídlí od května
do srpna kolonie břehulí říčních (Riparia riparia), která si hloubí
dlouhé hnízdní nory v lomové stěně. 
