Stříbro
Petrské údolí
Horninový podklad tvoří chloriticko-seritické fylity, které ve strmém svahu vystupují jako marzové sruby nebo malá kamenná moře, pokud došlo k větší erozi skalních výchozů. V těchto místech vznikají rankery. To je druh půdy s málo živinami, vzniklý mezi kameny, který tvoří přechod mezi klasickou kambizemí (hnědá půda) a nevyvinutými půdami pouze s mateční horninou.
Výchozy fylitů
Petrské údolí bylo přírodní památkou vyhlášeno v roce 1972. Na ploše 4,5 hektaru je chráněn svah hluboko zaříznutého údolí s původními společenstvy teplomilných doubrav s druhově pestrým bylinným podrostem.
Výskyt flóry je vázán právě na množství živin v půdě a na teplotu. Na dně údolí najdeme nivní lesy, které rostou na podmáčeném území postihovaném záplavami. Na ten navazují doubravy s bylinným patrem. Na místech se skalkami a srázy rostou především borovice, které nemají takové požadavky na prostředí, proto jsou někdy společně s břízou označovány jako pionýrské stromy. Ze zajímavých druhů rostlin nalezneme v podrostu bělozářku liliovitou (Anthericum liliago), prvosenku vyšší (Primula elatior), zimostrázek nízký (Polygaloides chamaebuxus) nebo jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis).
Bělozářka liliovitá
Ze savců se zde vyskytují typičtí obyvatelé listnatých lesů. Z ptáků můžeme vidět strakapouda malého (Dendrocopos minor) nebo šoupálka krátkoprstého (Certhia brachydactyla).
Šoupálek krátkoprstý
Strmé skalní svahy bránily intenzivnímu hospodaření a mají polopřírodní charakter. Na okrajích se již vyskytují porosty smrku a borovice, které nejsou původní, ale vysazené člověkem. Dnes je již hospodařeno pouze v rámci ochrany a rozvoje území přírodní památky. Naposledy zasáhl člověk do vývoje v 80. letech, kdy provedl kalamitní těžbu. Od té doby se vysazují duby a mladé semenáčky jsou chráněny plotem před okusem.
