Český les
Stará Knížecí Huť
Stará Knížecí Huť byla založena na přelomu 17. a 18. století. Tehdy území pohraničních hlubokých lesů vlastnili Lobkovicové. Již při žádosti o stavbu hutě udává Jan Kollhauf, že bude vyrábět tabulové sklo a sklo do kočárů. Jan Kollhauf měl sklárnu pronajatou až do roku 1709 a vyráběl v ní i křišťálové a kostní sklo. Dalším majitelem byl Jan Götzinger. Jeho sklářská výroba byla zaměřena na výrobu okenních čoček a páteříků. Páteříky, drobná tělíska kulovitého tvaru se středovou dírkou, jsou vlastně skleněné korálky, ze kterých byly vyráběny růžence. Název je odvozen od začátku modlitby „Otče náš“, latinsky Pater noster. První roky byly pro sklárnu úspěšné, protože vyvážela bez cel. Ovšem od roku 1713 byl majitel nucen platit již vysoké částky za dovoz do Lesné. V roce 1719 se dostává do finančních problémů. Jeho další osud není znám, je ovšem pravděpodobné, že proto aby se vyhnul celní povinnosti, přestěhoval sklárnu na falcké území.
Zbytky původní zástavby Staré Knížecí Hutě
Název Fürstenhhütte je spojován s lokalitou až v roce 1731. V roce 1738 se mluví o Staré Knížecí Huti. Při huti byl zřízen malý hospodářský dvůr, kde bylo pečováno především o koně, kteří přepravovali výrobky a materiály pro huť. Konec pro sklárnu znamená budování nové v Nové Knížecí Huti. Obě chvíli fungují společně. V roce 1749 byla Stará knížecí huť zchátralá. Sklárna pracovala v omezeném provozu, protože bylo v okolí vytěženo veškeré dříví potřebné do pecí tavících sklo. Podle zápisu v tereziánském katastru byla v roce 1750 zavřena. Jiní autoři datují její zánik až do roku 1800.
Huťský rybník
Poloha sklárny není přesně známa. Nejspíše ležela u potoka, kde byly vybudovány dva rybníčky, ke kterým dojdete po 150 m cestou na sever k bývalé Nové Knížecí Huti. V potoce byly v roce 1999 nalezeny zlomky sklářských pánví a střepy surového skla, které se nacházejí doposud.
Německý pomník
