Svatojánský okruh
Akumulace sladkovodních vápenců
Při ústí krasové rokle, ze západní a severní strany kostela vznikla v nejmladší geologické době holocénu (před 2700 – 8000 lety) veliká akumulace pěnovců (chladno-sladkovodních vápenců). Tyto horniny se vysrážely, i za spolupůsobení rostlin, z nasycených krasových vod, které vyvěraly nedaleko z vápnecového masívu. Mocnost pěnovcové kupy a úplnost zastiženého geologického profilu jsou v porovnání s obdobními odkryvy v republice unikátní a dokládají charakter a vývoj přírodního prostředí a klimatu území v nejmladší historii. Ve sladkovodních vápencích vznikly jeskyně, které v 9. století obýval legendární pustevník Ivan. Později na tomto místě vyrostl kostel a ještě později přibyl benediktinský klášter. Do jeskynní poustevny je možný přístup z hlavní prostory kostela. Vody, které daly vzniknout tomuto jevu dnes vyvěrají v celkovém množství 17 – 30 l/sec. A s téměř stálou teplotou 11,4 °C v různých místech pěnovcového tělesa v kostele, na zahradě před kostelem ai v klášterní kotelně, odkud se vody musí stále odčerpávat. Voda byla na přelomu 18. a 19. století stáčena a prodávána jako léčivá. V prostředí podzemních vod zde žije miniaturní korýš zvaný bezkrunýřka slepá (2 mm), který byl poprvé pro vědu objeven v pražských studních v druhé polovině 19. století, kdy vzbudil ve vědeckých kruzích značný rozruch. Na sklaních stěnách hnízdí výr velký.
